Tak,letošek už je skoro fuč a je čas tak trochu zapolemizovat jaký byl ten ježdící.

 Ráno jsme vstali jak jsme si domluvili. Až na Jawáka. Budík v pět mu díkybohu nezvonil. Ale nereagoval ani na naše buzení. Něco se ve stanu začalo díto čtvrt hodinu později. V sedm ráno, co jsme už měli náš stan sbalený, bagáž na motorkách a byli po snídani, se tep

• Blog uživatele Viking
• 3 komentáře
• Číst dál

 Den třetí byl relativně odpočinkový. Před námi cca 250 km. Ale načerpat v Itálii v neděli benzin, to je opruz! Taliání maj totiž v neděli všude zavřeno, tečka. Pumpy sice mají tankomaty, ale ani jeden, co jsme potkali, nebral platební karty. Chrastili jsme hotovost, jak se dalo.

 Ráno bylo slunečné a krámek v kempu nabídl čerstvé bagety. Čekaly nás Dolomity a spoustu průsmyků naráz. Vyrazili jsme kolem 9. hodiny. Měli jsme poměrně ambiciozní plán, který by se za normálních okolností asi dal zvládnout - nebýt...Jawáka! Když jsme mezi Lienzem a Toblachem stáli 4x během 20 km, krev se nám zpěnila. Takhle nedáme vůbec nic!

 Páteční ráno bylo slunné a přímo vábilo k vyjížďce. To, že máme vstávat, nám připomínal Jawákův budík v mobilu, který nás svým alarmem drtil každých 15 minut už od 5-ti ráno. Marné byly naše prosby, aby to vypnul. No, prosby, zpočátku se to tak možná dalo nazvat. Čím více se blížila běžná hodina vstávání, tím naše prosby nabíraly důraznosti a vulgarity.

Alpy jsou fenoménem. O tom není sporu. Motorkářská Mekka, nekonečný adrenalin...najdi rovinu a dostaneš metál. I při opakovaných návštěvách se najde vždy něco nového, dosud neobjeveného. To byly motivy, proč se opět do Alp vydat. Měl jsem už dvojnásobnou zkušenost, měla to být třetí výprava. Proto jsem kývnul, že povedu partu.