Mototour Jánošíkov je za námi

Mototour  Jánošíkov je za námi
Označení mototour jako Jánošíkov bylo oprávněné. Jízda - dvoudenní sprint kolem všech významných kopečků Slovenska - se vydařila. Ale po pořádku.
 

V pátek jsme se srocovali od odpoledne. Musím zde vyzdvihnout aktivitu Sharkiho, který dorazil do Smržovky jako první a vyčkával, až ho najdeme v místním hostinci. My Moraváci jsme to měli dál, a navíc jsme se sbírali cestou: BuF z Brna do Blanska pro Dědóška GS a s ním pak do Věcova pro Warhana. Tam jsme byli pohoštěni;  dostali výborný oběd a hlavně buchty (byly naprosto úchvatné, díky Jano). Odtud jsme ve třech vyrazili do Hradce k Sipovi, kde  jsme se domluvili na jeho připojení se k nám v sobotu. Po kávě jsme vyrazili do Smržovky za Sharkim. Tam si nás vyzvedla Stáňa (máma Pupiny) a odvedla na chatu Jelenka, kde nám zajistila ubytování. Posledních 14 kilometrů od cíle nám začalo pršet a vypadalo to na delší dobu. S pozváním na grilovačku klobásek k Pupině a Stáni domů jsme završili páteční putování (dorazil ještě Michal a připojil se k nám u ohně).
 
Sobotní ráno nás probudilo do deště. Po snídani jsme přejeli ke Stáni a oblíkli motorky do svatebního.
 
Dorazil Viking (bohužel bez Bráchy) a autem přijel i Petr-Čára s Martinou. Po organizaci vymazlené kolony, záviděl by ji i Barack Obamů, jsme vyrazili ke Kořenovu do krásného dřevěného kostelíku. Tam si řekli své ANO Pupina a Drahouš (za mohutného vrzání BuFových bot).

Z kostela jsme se uchýlili naproti do motorestu na gáblík a smutně koukali, jak venku cedí a nikoho ani nenapadlo se někam vydat. Po vydatném obědě jsme vyrazili zpět na penzion, převlékli se do suchého a sešli k báru, kde se rozjelo svatební bujaré veselí. Prostě super večer.
 
V neděli, po důkladném prospání a snídani, jsme se rozloučili a vyrazili na 250 kilometrů dlouhou cestu do Šumperka. Cestou lehce poprchávalo. Taky se k nám už na motorce přidal Čára.  Krom Sharkiho jsme dodržovali pravidla kolony a projeli podkrkonoší bez zaváhání. Michal nás vedl zkušeně. Vzal nás na oběd do Nového Mýta, kde si Sip  objednal jejich specialitu – smažený řízek, zelí a knedlík. Se sundanými nepromoky jsme vyrazili na Polsko, leč jsme to neměli dělat. Pár kilásků na polské straně začalo ukrutně pršet, takže  pauza a znovu do nepromoků. Vzápětí po rozjetí následovala odbočka na Zielenec. Pár kamarádů ji ale přejelo, a tak jsme se hledali. Dopadlo to nakonec dobře a my pokračovali dál přes Králíky do Šumperka. Tam konečně přestávalo pršet.  Škoda malého incidentu s řidičkou, která se nedívala do zrcadla, roztrhla ve stoupání naši kolonu a jak podjížděla BuFa odstavným pruhem, málem ho sundala. Výsledkem byl BuFův podřený blatník a střihlý šroub a její poškozený disk s proraženou pneu. Naštěstí následovalo vřelé přivítání na faře farářkou Hankou a přáteli ze sboru, a když dorazil opozdilec Honza a po půlnoci i novomanželé Pupina a Drahouš, byl to další krásný večer.
 
Pondělí se probudilo do uplakané podoby, leč štáb ČT – Křesťanského magazínu přijel přesně.  Hanka nám v kostele požehnala na další den, Warhan doprovodil na varhany náš pokus o zpěv a my vyrazili za babičkami a dědoušky do Diakonie ČCE střediska Sobotín. Prezentace našeho klubu se ujal hlasově indisponovaný Viking.
 
Mezitím přestalo pršet, a tak se jezdilo do prázdných nádrží. Přidal se k nám i  Pavel se svým Grisem a nadšení nebralo konce.
 
Po rozhovoru s paní ředitelkou pro ČT jsme vyrazili do Karlovy Studánky. Před výjezdem měl malou nepříjemnost Viking - spadla mu sponka z benzínové hadičky. Musel tedy rozebrat půl kapotáže, aby se to dalo dohromady a on mohl pokračovat dál v jízdě.
 
Cestou se točily další záběry jízd celého uskupení a díky Vikingovi i z motorky. Ten pak také se Sipem poskytl exkluzivní rozhovor pro Českou televizi. Z Karlovy Studánky vyrazili chlapci na okružní jízdu Jeseníky pod vedením Grisa, no a BuFovi – ten den kameramanovi - nezbylo, než se autem vrátit  se štábem do Šumperka.
 
Před večerem se vrátilo stádo do garáže. Někteří nespokojení se stavem svých miláčků (možná měli málo vody cestou) vyrazili do myčky. Po uklizení motorek se sedělo opět v modlitebně a diskutovalo o všem, co přináší život za překvapení.
 
Úterní ráno nás probudilo do relativně slunného dne. Po rozloučení s  Šumperákama a požehnání Sipa, který se dobrovolně povinně stal duchovním naší party na celou dobu mototour, jsme vyrazili na cestu k Jurkovi do Bašky. Když jsme překonali masiv Jeseníků a sjeli do Rýmařova, náhle se projevila srdeční slabost Banditovy bandasky (jela na tři) a my špekulovali, co s ní.
 
Po mnoha telefonátech do servisů a kamarádům se štěstí usmálo a my vyrazili upravenou trasou do Nového Jičína, kde na doporučení kamaráda z Bandit klubu sídlila pomoc. Šikovné ruce zprovoznily bandasku; našly v karburátoru mušku a kalný benzín (vypadalo to, že se tam pos… a pob…, prostě sfetla). Je k pozastavení, že řada mechaniků v Opavě a okolí nebyla ochotna kolegovi pomoci. Takže ještě jednou díky v Novém Jičíně. Po malém bloudění v Bašce jsme dorazili k Jurkovi, kde na nás čekalo několik chlapů z „Road 146“. Po milém přijetí se opět klábosilo do noci a také se upeklo společné setkání při příležitosti výstavy Motocykl 2012 v Brně.
 
Středa - další slunný den. Rozloučili jsme se s novomanžely Pupinou a Drahoušem, kterým doma plakaly opuštěné skoro děti – Pupina a Arnold a už celkem pozdě vyrazili od Jurka směr Slovensko. Na doporučení jsme jeli přes Ostravici a Turzovku. Nejdřív ale nákup ve Frýdlantu, tankování a náhle bylo poledne a my ještě nepřekročili hranice. Po těchto přibrzděních jsme se konečně ocitli na Slovensku. Projeli jsme Čadcu, přejeli Kysucké Beskydy a minuli přehradu Nová Bystrica. Tam byl nejhorší průjezd obcemi, které neměly konec. Odměnou tohoto trápení byl pak pro nás nádherný kus nové silnice, kde se daly pořádně frčet zatáčky kolem Oravské Lesné. U Oravské nádrže následovala pauza na pozdní oběd v místní salaši.
 
A to už nás čekal průjezd kolem Roháčů na Liptovskou Maru. Na tomto kousku cesty jsme se museli roztrhnout, abychom si mohli vychutnat  zatáčky do 1100 metrů přes Huty a pak sjet do Liptovských Matiašovců. Tam jsme čekali na opozdilce, kteří si z těchto toček cvrkli do textilu.
 
Po „sjetí se“ cesta pokračovala na Liptovskou Maru, kde se konstatovalo, že „moc člověků a draho“. A tak jsme se vydali za Liptovský Hrádok do kempu Račková Dolina, kde medvědi dávaj dobrou noc. Po družbě s Holanďany a pozvání k nim na výlet jsme se uklidili velmi unaveni ke spánku vedle šumícího potoku.
 
Ve čtvrtek jsme po požehnání, tentokrát konečně z kazatelny, vyrazili kolem Chopoku na Podbrezovů.
 
Bohužel se zde ale po větrných smrštích a polomech ve velkém těžilo dřevo, a tak byly zas… silnice. Jejich opravy a pracovní stroje na nich nám tak znemožnily vychutnat si cestu serpentinami. Potom jsme přetrpěli kus cesty přes Banskou Bystricu (i malé BuFovo bloudění) na Harmanec, proslavený papírnami. Při odbočení na Harmanec jsme propadli zoufalství, protože tam partička silničářů opravovala silnici tryskováním, ale naštěstí jsme je bez újmy minuli hned dole. Pak už hurá na nejkrásnější úsek cesty po Slovensku:  plný zatáčet a téměř bez aut! Nadrženi na zatáčky jsme to tedy nahoru naložili a pádili tak, že jsme proletěli horní parkoviště a srazové místo posunuli až na dolní a poslední parkoviště.
 
Pak už byla nuda po státovce až do Trenčína. Úplně největší pak v koloně v Novákách, kde za plného provozu brousili silnici a přes celé město se jelo pouze jedním pruhem. Před Trenčínem jsme odbočili na Beckov a Nové Mesto nad Váhom. Tam nás čekala krásná zatáčkovitá silnička blízko nádherné zříceniny hradu Beckova a kemp Zelená voda. Po postavení stanu a jiného ubytka jsme vletěli do štěrkového jezera, které bylo kupodivu teplé, a řádně si zaplavali. Po večeři byl promítán film „A team“ - na naši počest česky. Po skouknutí filmu jsme zalezli spát.
 
Ráno v pátek jsme se probudili do mlhy a trnuli, zda se zvedne. Vše bylo vlhké a studené, tak jsme moc nespěchali a ještě se pustili do debaty se Švýcary, kteří dojeli před promítáním. No a potom vyrazili na Strání zpět do naší republiky. Cesta ubíhala rychle a my se těšili na setkání s Mejlou, bývalým  - a snad vrátivším se - členem našeho klubu, v Rohatci. V průběhu oběda za námi dorazil a my přijali jeho pozvání domů. Při parkování u Mejly   praskl Sipovi hlavní stojan, a tak ho Mejla místo klábosení s námi opravoval, a to velmi kvalitně. Mockrát díky!

Ostatní chlapi to horké odpoledne trávili v bazénu na dvoře a chladili hlavy. Tou dobou se s námi rozloučil Viking. Ujel za rodinkou, se kterou pokračoval na dovolenou. Od Mejly jsme  vyrazili přes Břeclav, Lednici, Valtice a Mikulov do Hustopečí, kde na nás čekal vinný sklípek domluvený Sipem. Po ubytování v kempu vyrazil BuF do Brna na otočku a přivezl ozdoby večera  - Martinu a její kamarádku Mirku. Po té se pilo a jedlo a pilo a jedlo, až došlo na každoroční volbu guvernéra…
 
Po náročném a těžkém týdnu a ještě náročnějším večeru nakonec vyhrál BuF. Pod tíhou povinností se ale tak zmenšil, že nemohl dosáhnout ani na stupačky.
 
V sobotu se vstávalo těžce. Čekal nás už jen přejezd do cíle v Blansku k Dědóškovi. Sip a BuF měli povinnosti k rodinám, tak odjeli  domů. Ostatní zamířili přes Mohylu míru, Žuráň – Slavkovské bojiště a Křtiny do Blanska. Cestou jim Dědóšek ukázal poklady v okolí Brna.
 
Odpoledne do Blanska dorazil BuF s celou rodinkou, aby se rozloučil s Honzou, Čárou, Michalem a Warhanem, kteří si to už namířili domů. Potom odfičel i Sharki na Prostějov za kamarádem. A tak zůstal jen Bandita, který se za svoji Veverkou vydal v neděli po vyspání.
 
Závěrem:  Slibovaných cca 1300 kilometrů jsme najeli všichni bohatě; ze Smržovky až po Blansko. Zbytek je rozdíl jednotlivých cest domů. Všichni se plni zážitků a s pomocí Boží vrátili ke svým rodinám. Budeme se těšit na další setkání či jiné cestování.

Aspoň to tak cítím za svou osobu. Bylo mi s Vámi velmi dobře a každou příležitost strávit s Vámi nějakou dobu jen přivítám. BuF